Z archivu
Večerní lístek, česká cesta
Historický dokument. Jídla, ceny a členění zachovávají záznam tehdejší kuchyně.
Všechny lístky →
- Vytištěno
- 2003
- Archivováno
- 6. ledna 2009
- Počet stran
- 5
- Ceny
- Historické, podle dokumentu
Klas
Bohemian and American Restaurant · otevřeno 1922
Česká kuchyně
Ceny jsou historické, tak jak byly vytištěny.
- Vepřová pečeně 10.95
Plátky měkké a šťavnaté vepřové pečeně.
- Svíčková 11.95
Hovězí a kořenová zelenina, dušené, se smetanovou omáčkou.
- Koprová 10.95
Vařené hovězí v krémové koprové omáčce.
- Guláš na plzeňském 10.95
Hovězí dušené s plzeňským pivem, tmavá paprikovou omáčka.
- Smažený vepřový řízek 10.95
Vepřová panenka naklepaná, obalená a osmažená dozlatova.
- Kuře na paprice 9.95
Kuře bez kosti dušené s cibulí, krémová paprikovou omáčka.
- Ovocné knedlíky 8.95
Plněné, se skořicí, cukrem, máslem a tvarohem.
O tomto dokumentu
Tentýž pětistránkový večerní lístek, uložený pod českou částí webu. Úplný přepis je na anglické stránce; zde je shrnutí české části.
Pět stran, archivováno 6. ledna 2009.
Úplný přepis všech pěti stran je na anglické verzi této stránky.
Proč existují dvě kopie jednoho lístku
Týž pětistránkový večerní lístek byl na webu restaurace uložen dvakrát: jednou v anglické části a jednou pod českou. Nejde o dvě různá vydání, ale o dva soubory s obsahem téže karty. Pro čtení archivu je to užitečná okolnost, protože každý z nich byl uložen v jiný den a každý se dochoval jinak dobře.
Úplný přepis všech pěti stran je na anglické stránce. Zde je shrnuta česká část, tedy právě to jádro, které kuchyně nesla po celá desetiletí a které jako jediné přežilo všechny pozdější škrty. Ze srovnání s kartou z roku 2015 je vidět, že se nezměnilo prakticky nic.
Česká část pod českými názvy
Sedm položek: vepřová pečeně, svíčková, koprová, guláš na plzeňském, smažený vepřový řízek, kuře na paprice a ovocné knedlíky. Popisy u nich nejsou reklamní, ale technické. U svíčkové stojí, že se hovězí a kořenová zelenina nejprve nakládají a pak dusí; u guláše, že se dusí s plzeňským pivem do tmava; u řízku, že se panenka naklepe, obalí a osmaží dozlatova.
Takto psané popisy jsou zvláštní tím, že popisují postup, nikoli chuť. Karta předpokládá hosta, který ví, jak má výsledek chutnat, a potřebuje jen ujištění, že se to dělá správně. To je předpoklad, který si restaurace může dovolit jen u obecenstva, jež jídlo zná z domova.
Ovocné knedlíky ve stejné části jako hlavní jídla nejsou chyba sazby. V české kuchyni je sladké hlavní jídlo běžná věc a ovocný knedlík se jako oběd skutečně jí, se skořicí, máslem a tvarohem. Anglický host by je hledal mezi dezerty, a proto je na anglické kartě najde jinde.
Ceny roku 2003
Ceny na této kartě jsou historické a uvádíme je přesně tak, jak byly vytištěny. Vepřová pečeně 10.95, svíčková 11.95, koprová 10.95, guláš na plzeňském 10.95, smažený řízek 10.95, kuře na paprice 9.95, ovocné knedlíky 8.95.
Rozpětí mezi nejlevnějším a nejdražším hlavním jídlem české části jsou tři dolary. To je velmi úzké rozpětí a říká, že žádná z těchto položek nebyla míněna jako sváteční. Byla to běžná večeře, oceněná tak, aby si ji člověk mohl dát i ve všední den.
Nejdražší je svíčková, a to o celý dolar nad zbytkem. Odpovídá to práci, kterou si žádá: nálev přes noc, dlouhé dušení, protlačená a scezená omáčka. Nejlevnější hlavní jídlo české části jsou ovocné knedlíky, které se dělají za hodinu.
Co ukazuje česká verze a anglická ne
Pět stran, archivováno 6. ledna 2009. Karta sama nese rok 2003, takže byla v oběhu nejméně šest let. U pětistránkového tištěného lístku to není nic neobvyklého; přetiskuje se, až když se změní dost položek najednou.
Stojí za zmínku i to, že se česká kopie ukládala v lednu 2009 a anglická v dubnu téhož roku. Rozdíl tří měsíců nic neznamená pro obsah karty, zato hodně pro to, co se z ní dnes dá přečíst: každý ze souborů se dochoval v jiné kvalitě a nečitelná místa se v nich nepřekrývají.
Srovnání obou kopií má ještě jeden praktický užitek. Tam, kde je jedna strana v jednom souboru nečitelná, bývá v druhém čitelná, a naopak. Přepis proto vychází z toho, co lze skutečně přečíst, a ne z toho, co by na daném místě dávalo smysl doplnit.
Česká verze zachovává diakritiku v názvech jídel a píše je tak, jak se píší doma. Anglická karta je v témže období často zjednodušuje nebo překládá, a právě proto se tato kopie vyplatí číst zvlášť: je to jediné místo v celém souboru, kde jsou jména jídel napsaná česky a úplně.